mtbguide.cz
Jihem Rumunska MTB

Putování na kolech přes rumunská pohoří Făgăraş a Parâng jsme absolvovali s brněnskou cestovní kanceláří Kudrna před pár lety. Tento výlet je opravdovým bonbónkem pro milovníky bajkování ve vysokých horách, kde šlapání vzhůru je odměněno parádními sjezdy dlouhými několik desítek kilometrů.

Jihem Rumunska MTB

Před námi se tyčí Făgăraş v celé své okouzlující kráse! Na začátek nás nečeká nic jednoduššího než jeho fyzicky náročný přejezd. Toto pohoří se chystáme pokořit po jediné vyasfaltované vysokohorské silnici v Rumunsku, proslulé Făgăraş Highway. Cestou nahoru několikrát nabíráme křišťálově čistou vodu z místních pramenů (je výborná!) a v nesčetných serpentinách se necháváme unášet výhledy do vnitrozemí. Po 32 kilometrovém stoupání, 2.045 metrů nad mořem, jsme dosáhli vrcholu u jezera Bâlea Lac. Na náš vkus tu je ale až moc přelidněno a tak si dosaženého vrcholu moc dlouho neužíváme. Rychle mizíme v útrobách tunelu, který ústí na druhé straně sedla. Teprve zde se pohoří Făgăraş rozbalí ve své plné kráse! Cestou dolů se nám postupně otevírají pohledy na okouzlující hory, na pastevce se svými stády ovcí a na mnoho vodopádů. V jednu chvíli projíždíme stádem koz a hned za další zatáčkou se nám naskytne obraz klidně se pasoucího stádečka koní. Opravdu neskutečné a pohádkové! Každá serpentina je prožitkem a radostí.

Jihem Rumunska MTB

Nocujeme přímo pod zříceninou Drákulova hradu Bran a hned po večeři vyrážíme vzhůru po schodech na vyhlídku z jeho hradeb. Vzhledem k blížící se bouřce je zážitek z našeho nočního výstupu několikanásobně umocněn! Silná noční bouřka a vytrvalý déšť nás ale nenechají po návratu spát. Většina z nás tak usíná až těsně nad ránem.

Jihem Rumunska MTB

Další den ráno se na briefingu před autobusem dozvídáme plán další cesty. Prý se jedná o odpočinkovou etapu, jen s „malým zádrhelem“ na začátek. Jde o to trefit cestu přes kopec do vesničky Seletracu. Je tam prý několik krásných prašných stezek, ale když chytneme správný směr, nemůžeme zabloudit. Světe div se, zabloudili jsme! Po prvním pokusu doptat se na cestu u jednoho rumunského povozu následovaným druhým pokusem u starších žen na pastvě oslovujeme místního žence (sekáče, chcete-li) a doslova rukama-nohama se snažíme dopátrat správné cesty dolů. Juanovi je podle našeho odhadu necelých dvacet let. Snaží se nám cestu naznačit a pak i nakreslit, jenže ukazuje směrem, kde cesta končí a kde je jen hustý les a žádná cesta. Vytahuji tedy Studentskou pečeť, Juan odhazuje brousek a kosu do trávy a jde s námi. Jedním krokem mizí v prorostlém lesíku. Tak tam bychom cestu skutečně nehledali! Když Juan ukazuje na čerstvou medvědí stopu, krve by se v nás nedořezal! Srandičky jsou ty tam a začíná boj o život. S našimi oři na zádech jdeme, co nám tretry stačí a po na závěr dne se všichni šťastně shledáváme v cíli etapy.

Jihem Rumunska MTB

Následující den projíždíme městečkem Voineasa. Je zde rušno protože bouřka a vydatný déšť minulou noc zaplavily ulice bahnem, takže lopaty a košťata zde jedou na plné obrátky. Doplňujeme zásoby ovoce, sladkostí, pití a konzerv. Dlouho se ale nezdržujeme, čeká nás jedna z nejkrásnějších částí našeho putování. Cesta proti proudu řeky k přehradě Lacul Vidru, do nitra rumunských hor. Všude okolo nás jsou krásné hluboké lesy. Od rána jsme vystoupali přibližně 1.000 metrů a poblíž přehrady překračujeme výšku 1.300 metrů. Po příjezdu na tábořiště jdeme hned na dříví, zima nás přinutila rozdělat oheň. Alespoň se všichni scházíme, povídáme si a ti, co nepopíjí, hrají na kytaru nebo zpívají. Myslím, že tento večer byl tím nejkrásnějším ze všech. Jasné hvězdy nad námi, obklopeni horami, tekoucí řeka za hlavou. Prostě nádhera!

Jihem Rumunska MTB

Vesnička Obârşia Lotrului je tábořištěm pro místní sběrače lesních plodů. Všude kolem jsou postavené přístřešky z větví, igelitů a plachet. Před každým z nich stojí otřískaná Dacia, hoří oheň a hrají si místní ušmudlané děti. V následujících dnech je v horách potkáváme. Sbírají zejména borůvky a houby. Místo je zajímavé tím, že stojí na rozmezí několika pohoří, Parângu, Căpăţâni, Şureanu a Lotru. Naše další etapa vede po travnatém pohoří Şurean. Plahočíme se po kozí stezce, která je technicky velice náročná, drkotáme se přes drny a vyjíždíme stopy v hluboké trávě. Všichni motáme nohy na kašpárka. Následuje vrchol, na který se vysápeme z posledních sil, chvíli odpočineme, něco nafotíme, ale už se těšíme na sjezd. Kola jsou zabořená v měkké trávě po náby, každou chvíli čekáme náraz na neviditelný drn. Někteří se předvádí, a to dokonalými ukázkami z lekce létající muži na báječných strojích.

Jihem Rumunska MTB

Před námi je rest day, den bez kol, s pěší procházkou po okolí. Nejbližší nejvyšší kopec v blízkém okolí je Vf. Bora vysoká 2.055 metrů. Pěší skupinka se v polovině výstupu na vrchol zastavuje u salaše. Prvně nás zaujme pramen vody, hned po tom malá roztomilá štěňátka pobíhající v ohradě mezi kravinci. Za chvíli už ale máme pusy a tašky plné brynzy a v milém hovoru s místními jsme zataženi do rumunské horské reality. Cigarety a studentská pečeť platí v tomto kraji za tvrdou měnu! Vrcholek dobýváme po třech a půl hodinách stoupání v pohodové atmosféře plné vtípků. Výhled na Căpăţâni a klid na vrcholku je nám odměnou. Uleháme do trávy a kocháme se.

Jihem Rumunska MTB

Ráno zpět na hřebeni prorážíme snad stohlavé stádo ovcí. A až po pár kilometrech najdeme v klidu odpočívající pasáčky se psy a osly. Také vidíme stádo divoce se pasoucích koní. Ve výšce 2.141 metrů překonáváme nejvyšší sjízdné rumunské sedlo Urdele s luxusními výhledy na pohoří konce karpatského oblouku. Odměnou za další zdánlivě nekonečné stoupání (celkem 30 km) okolo je famózní osmnáctikilometrový sjezd do obce Ranca. Konečně civilizace! Dole nás hned praští přes nos neskutečné vedro, je přes 30°C! Po třech chladnějších dnech, kdy teplota v horách nepřesáhla osmnáctku a v noci jsme “klepali kosu” okolo nuly, je to pro naše těla velká rána! Navštěvujeme místní hospodu a vykupujme zde všechnu domácí pálenku, čokoládu a zmrzlinu. Pohodlně usazeni na přepravkách od sodovky a piva, s pocitem dobře vykonané cyklistické práce, debatujeme nejen nad naší pomalu končící dovolenou. Poslední rumunské odpoledne věnujeme nákupu ovoce a suvenýrů, přípravám na cestu a posezení v kavárně. Podhorský relaxační den pak zakončujeme návštěvou pravoslavného kláštera v Polovragi.

Poslední společná fotka před autobusem a vyrážíme domů. Rumunsko je překrásná země. Nekonečná pohoří na Vás dýchají neskutečným klidem, nikdo zde nikam nespěchá, vše řídí příroda. Lidé v horách jsou srdeční, upřímní, otevření a uvnitř čistí. Nikde nás nikdo neokradl, i když první noci uprostřed hor byly krušné. Až později nám někdo vysvětlil, že kdyby se nám cokoliv ztratilo, lidé by si viníka sami našli a zlynčovali ho. Nejvíc nebezpečně jsme se paradoxně cítili v blízkosti civilizace a velkých měst.

         

O autorovi Všechny články tohoto autora

Renata Zemanová

Leave a Reply