mtbguide.cz
Okolo Kathmandu na kole - featured

Mnoho z vás zná Nepál jako zemi, kam každoročně míří mnoho milovníků hor na vyhlášené vysokohorské přechody ve stínu mohutných Himalájí. Toto horské království však nabízí i mnoho trailů pro milovníky horské cyklistiky. A tak, až se vyskytnete v tomto koutě zeměkoule, vzpomeňte si na tento článek a v mezerách mezi běháním pod zasněženými velikány naskočte na kolo a vydejte se třeba na jeden z mnoha skvělých trailů v kopcích okolo Kathmandu.

Dopravní zácpa okolo Kathmandu

Na první pohled je půjčení kola v hlavním městě Nepálu brnkačka. Horská kola tu v turistické čtvrti Thamel nabízí na každém kroku. Ze zkušeností to však už není tak jednoduché, jak se může zdát. Naleštěná kola v půjčovnách působí na první pohled dobrým dojmem, ale po pár kilometrech asijských silnic se často vyskytne nějaká více, či méně závažná technická závada. Kromě zábavy z jízdy na kole tak počítejte s tím, že s velkou pravděpodobností budete mít možnost seznámit se osobně s milými Nepálci a získat zajímavé zkušenosti při hledání, kde by váš nemocný stroj opravili.

Jednoho lednového rána nasedám s mými kamarády Šubinem a Nabarajem na kolo a společně vyrážíme vstříc objevování nových stezek v okolí. V Nepálu si často připadáte  jak o několik století nazpět. Projíždíme rušné trhy, bloudíme změtí úzkých uliček, kličkujeme mezi stovkami lidí, smradlavými rikšami, posvátnými krávami a hromadami odpadků. Na okraji Kathmandu ještě dokupujeme zásoby banánů a pomerančů na cestu a během okamžiku jsme z rušného velkoměsta pryč. Před námi  je asi 20 km stoupání s převýšením více než 700 metrů. Naštěstí jsou nepálské silnice naprosto odlišné od těch českých a tak, i když se to podle mapy nezdá, máme před sebou minimálně 2 zábavné hodiny jízdy v “terénu”.Výhledy cestou do Kakani

Hned za Kathmandu se hlavní výpadovka z města (která ovšem spíše  připomíná naše silnice 4. třídy) mění na polní cestu, na kterou občas někdo vyklopil trochu asfaltu. Kličkujeme mezi dírami, do kterých by lehce zapadl i dobře živený slon, přeskakujeme stáda koz blokující cestu a občas se brodíme úseky hlubokého jemného prachu. V těchto místech se vždy jako na zavolanou zjeví, na jinak tiché silnici, až po okraj plný autobus a za veselého mávání vysmátých pasažérů nás zanechá dusící se v oblacích prachu a kouře.

Po hodině zábavné jízdy se před námi objevují první výhledy na vzdálenou vesnici Kakani tyčící se na hřebeni vysoko nad námi. Okolo nás jsou nádherné výhledy do hlubokého údolí plného terasových políček a malých osad. Po další hodině objevujeme asi 2 souvislé kilometry hezkého asfaltu, který nás doprovází až do malé vesničky Kaulethana s malebným trhem a úžasnými výhledy na Himaláje. Odbočujeme na lesní stezku podél hřebene, po které je to už jen posledních pár kilometrů do nejvyššího bodu našeho výletu, osady Kakani.Výhledy na Himaláje

Máme před sebou ještě dalších 40 kilometrů cesty zpět do Kathmandu a tak jen neradi opouštíme pohodlí malé čajovny s dech beroucími panoramaty Himalájí. Na okraji vesnice překračujeme hranice národního parku Shivapuri-Nagarjun a vjíždíme do pralesa, kterým se vine 17 kilometrů dlouhý singltrack zakončený dalšími 12 kilometry strmého sjezdu až na okraj Kathmandu.

Šubin se hned po prvních pár metrech jízdy pralesem poroučí do křoví ve strži pod námi. Na jeho super raketě přestala úplně brzdit zadní brzda a jak záhy zjišťuje, přední už má také namále. Nevíme co je před námi, tlačí nás čas, a proto se rozhodujeme pokračovat v cestě. Přece jen bychom v Kakani asi nevymysleli nic lepšího jak odvoz  na oslíkovi zpět do města. Úzká stezka se klikatí nahoru a dolů nádherným pralesem. Šubin mi vypráví, jak do těchto končin před pár lety zabloudil tygr a roztrhal několik vesničanů. Kde je mu konec nikdo neví. Strážcům parku se ho nepodařilo odchytit a já jen doufám, že na žádného tygra tentokrát nenarazíme. O kus dál vjíždíme na malou mýtinku s úžasnými výhledy na celou hradbu Himalájí. Nalevo od nás se rýsují Annapurny a Manaslu, před námi masiv Ganesh Himaláje a daleko na východě, ta malá tečka, to je prý Mount Everest.Výhledy na Himaláje

Stezka se přibližuje k civilizaci, a tak se o pár kilometrů dál začínají objevovat první terasy rýžových políček, mezi kterými vykukují bílé štíty hor. Během toho všeho kochání se a užívání si úžasného trailu prorážím na kameni zadní duši. V načervenalém světle zapadajícího slunce se snažíme rychle defekt opravit. Pumpička z půjčovny sice vypadá hezky, ale ať se snažíme jak chceme, žádný vzduch z ní prostě nevychází. Po 20 minutách zoufalého nafukování zjišťujeme, že náhradní duše, kterou jsme v půjčovně dostali, je ještě více děravá jak ta původní. Opět s kolem ven, sundat znovu plášť a hurá lepit. Lepidlo je pro jistotu už sto let vyteklé v krabičce a poslední dvě záplaty  drží na děravé duši jen silou vůle. Dalších 20 minut usilovného nafukování duše prokládáme nadávkami na “úžasnou” půjčovnu kol a navzájem se ujišťujeme, že tam už si nikdy nic nepůjčíme.Západ slunce nad Kathmandu

Komická výměna duše nám zabrala hodinu a půl a po západu slunce konečně míříme zpátky do Kathmandu. Dlouhý sjezd do údolí si nakonec moc neužíváme. Šubinovi nefungují brzdy, je už téměř tma a mrznoucí prsty nám připomínají, že je zimní období. Na hranicích Kathmandu, 15 kilometrů před cílem mám opět prázdné kolo, pro změnu přední. Při představě dalších dvou hodin lepení zastavujeme první dodávku jedoucí směr Thamel, hážu kolo na střechu a s vidinou brzké večeře usedám do místního MHD. Nebýt v Asii, za pár minut bych byl v cíli. V Kathmandu však dodávka poskakuje hodinu v zácpě a kličkuje mezi dírami v silnici. Představuji si jak Šubin s Nabaraj už někde čekají v hospodě u momo knedlíčků a teplého čaje. Z mých myšlenek mě vytrhává velká rána! Zapadli jsme s autem do velké díry a nemůžeme z ní ven. Polovina osazenstva přeplněné dodávky musí ven tlačit. Ani 15 silných chlapů však s dodávkou nemůže pohnout. Zbylých 15 pasažérů dvanáctimístného vozidla musí také ven. Vzdávám to a poslední dva kilometry do Thamelu jdu radši pěšky…

Rádi byste se se mnou podívali do Nepálu? Připojte se k zájezdu, který organizuji tento podzim pro cestovní kancelář Kudrna

      

O autorovi Všechny články tohoto autora Webová stránka autora

Martin Hájek

Po většinu roku přebývám 9000 km na východ od ČR, na Taiwanu. Krásy tohoto ostrova i celé Asie objevuji nejen sám, ale i jako průvodce turistů z celého světa. Cestuji nejradši na kole, pěšky či na skútru. Na těchto stránkách či osobně se můžete se mnou vydat od neprostupných pralesů Bornea, přes aktivní sopky Indonésie až na zasněžené vrcholky Himalájí.

Leave a Reply